Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest

Aleš Pícl

Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest

Jméno a příjmení?  Aleš Pícl

Přezdívka? Kdysi jsem měl přezdívku Abu, kterou jsem dostal v hospodě od jednoho Maďara

Věk?  39 let

Znamení?  Kozoroh

Rozměry0?  191 cm, 93 kg

Vztah?  Ženatý, již 10 let

Rodina? 3 děti, všechno holky, kluka už zkoušet nebudeme

Rezidence? Horní Rokytá u Mnichova Hradiště

Zaměstnání, povolání? Jak říkají kamarádi, prostě ředitelskej

Web?  http://www.kp.cz/~ales

Facebook?  http://www.facebook.com/dogtrail

 

Sponzoři? Vlastní peněženka.

Klub? Krakonoš.

Jaké vybavení používáš? Postroje a šňůry Eurohusky, saně Danler a Chlaňovky, tréninkovou čtyřkolku Access motor Max4.

Kde trénuješ? Podzimní trénink u nás na Rokytě (perfektní traily na loukách a v lese), na sněhu Krkonoše ze Strážného.

Disciplíny, kategorie? Nyní MID, LONG – open.

Počet a plemeno psů? Dnes již všechno Alaskáni, počty jsou dynamicky se měnící  , aktuálně 18.

Věk psů? Od 1 do 8 roků.

Jak a čím krmíš své psy? Syrové mleté maso (kuřecí, krůtí, hovězí), přidávám rýžové chlebíčky a vitamíny.

Kdy jsi začal se sportem psích spřežení? V roce 1999, kdy jsem koupil prvního huskyho a zjistil, že se i u nás jezdí psí spřežení.

pb090029Tvé začátky ve sportu psích spřežení (co tě motivovalo)? Jako kluk jsem dostal od táty knížku Bílý tesák, od Jacka Londona. V ten moment se zrodil sen jezdit se psím spřežením. Musel jsem si však počkat až do svých 26 let, kdy jsem si pořídil zahradu a mohl koupit vysněného Huskyho od Krupičků.

Vůbec jsem netušil, že se zde provozuje mushing. Luboš Seidll mi následně pomohl se zorientovat v začátcích a paradoxně vstoupit do moravského klubu až v Hlučíně, 350 km od mého tehdejšího bydliště.

Předchozí sportovní kariéra? Bezmotorové létání na větroních, amatérský biker.

Současné další sportovní aktivity? Nic kromě mushingu už nestíhám. Jen přes léto a na služebních cestách běhám.

Největší sportovní úspěchy? Za úspěch považuji každý dokončený závod, který posunul moji hranici toho, co se dá dokázat.

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení? 1. místo Šediváčkův long s pulkou, 2. místo Šediváčkův long LU 2012, 5. místo Ledová jízda 2012, 1. místo Janovičky 2012 MU.

Největší sportovní zážitek? Pokaždé je to Ledová jízda v Krkonoších a pak nemohu zapomenout na silničního Krále Šumavy, na 200 km a 24 hodin bike marathon u Liberce.

Tvůj nejtěžší závod? Ledovka s Víťou Hůlkou   – jednou jsme po osmi hodinové etapě konečně dojeli (jako poslední) zpět na bivak. Říkám Víťovi: „Sem tak unavenej, že nevidím ani náš stan.“ A Víťa říká: “No jo, jenže on tu fakt není.“ (vítr nám ho odfouknul někam do lesa).

Tvůj sportovní vzor? Radek Havrda, Jirka Vondrák, Lance Mackey, Lance Armstrong.

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Celý den se pohybuji v IT virtuální realitě, kdy restartem většinou vyřešíte problém. Když v noci na tréninku zapadnete v závějích s dlouhým spřežením a dojdou vám k tomu baterky v čelovce, jste zpět v realitě.

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Rád bych se věnoval do konce svého života, ale každý rok je to boj. Rozdělit čas mezi práci, rodinu, psy. A pak, co si budeme nalhávat, je to hodně finančně náročné.

p8170001

Co se ti na něm líbí? Spolupráce psa a člověka. Je neuvěřitelné, co pes ze sebe dokáže vydat.

Co ti tento sport dává a co ti bere? Dává mi radost z pohybu na horách. Bere mi čas, který bych rád věnoval rodině.

Tvé nejoblíbenější závody? Ledovka, Janovičky.

Tvůj nejbližší velký závod? Aktuálně je po sezóně, takže spíš začínám spřádat plány na sezónu 2012/13. V hledáčku mám malou Odysseu, Šediváčka, Ledovku. Je to ještě hodně daleko, ale chci své hranice posunout zase o krůček dál.

Za co bys dal palec dolů českému mushingu? Chybí nám osobnost, která by nás vedla před veřejností a která by měla před ostatními mushery respekt.

Jak často a jak moc trénuješ? Každý rok trénuju víc a víc. Vedu si statistiky a letos jsem najezdil 2x tolik co loni. Jak na počet kilometrů, tak i na dobu strávenou na saních či motorce. Nejtěžší jsou zimní tréninky, protože jezdím cca 80 km na hory, což mi vezme 2 hodiny cesty s přípravou, pak 2-3 hodiny na trati a zpátky domů. Návraty po půlnoci a následné ranní vstávání v 6 hodin je kolikrát vražedné.

Něco z tajů tvé přípravy? Nevzdávám se a jedu za každého počasí.

Tvůj zdravotní stav? Mám sice o 10 kg víc než v době před deseti lety, ale to už se prostě asi nedá sundat. Běháním se udržuju v dobré formě.

Dopuješ? Je zelená a rum doping? Každý správný musher potřebuje pořádné boty už od počátku :-)

Tvé cíle na nadcházející sezónu? Zlepšit se a porazit své soupeře.

Tvé cíle do budoucna? Vydržet a nevzdávat se.

Tvůj největší sportovní sen? Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest.

Jak vypadá typický den v tvém životě? Ráno vstávám v 6 hodin, dělám snídani a svačiny dětem do školy. Cestou do práce vysadím děti do školy a jedu do Prahy do kanceláře. Na večer kolem 18. hodiny jedu zpět domů. Rychle napojit psy, najíst se a hurá do Krkonoš. Většinou stíhám vyrážet na kopce kolem 8. až 9. hodiny večer. Konečně klid na prázdných trailech. Kolem půlnoci návrat domů, nakrmit psy, dát si jednoho lahváče, políbit ženu a spát.

Tvé další koníčky? Rád čtu životopisy lidí. Dává mi to inspiraci.

snowman_ericmontgobert

Co jíš a piješ nejraději? Mám rád pivo, a kdybych měl jmenovat jedno jídlo, tak Kloboučky (maso v těstíčku, které se jí s octem a hořčicí).

Co nesnášíš? Falešné lidi. Raději snesu nepříjemnou pravdu než poslouchat příjemnou lež.

Co tě nejvíc zlobí? Když nestíhám plnit to, co někomu slíbím.

Jaké máš pocity? Po skončení této sezóny mám dobrý pocit.

Co si přeješ? Abychom byli všichni zdraví.

Co si rád broukáš? Songy od Visacího zámku.

Tvé motto? Nikdy to nevzdávej.

Máš nějaký příběh z natáčení? Pořád si pamatuju scénu z mých prvních závodů na Javorovém vrchu, kde jsem jel na běžkách a předjížděl mě Pavel Kučera s hromadou psů v zápřahu. Volá na mě: „Proč se tady tak dřeš a nekoupíš si víc psů”. Tenkrát jsem si v duchu říkal, že nejsem takovej blázen jako on. Hmm, a dneska jich mám 18.

Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení? Začněte pomalu a nechte si poradit od zkušených musherů. Nehledejte rady na diskusích.

Pár slov na závěr? Obdivuju pořadatele závodů za to, jak dokáží vše připravit. Mají můj opravdu velký obdiv.

Aleš Pícl / březen 2012


A jak s mushingem dál? Uvidíme…

V únoru 2012 jsem poprvé vyplnil otázky o tom, kdo jsem v musherském sportu. Za dobu 2 let se mi podařilo ujít obrovský kus cesty, ve který jsem ani nedoufal. Dnes nechci odpovídat na jednotlivé otázky, ale chci spíš shrnout tu zajímavou cestu s tímto sportem.

Jak jsem již minule psal, člověk si nemá dávat malé cíle a tak hned po skončení sezóny ve mně začala hlodat myšlenka, co se sezónou další. Nutno říct, že mě k tomu nakopl i Luboš Seidl, který mi po dojetí Šediváčkova Longu 2012 řekl: „no a příští rok na malou Odyseu ne?“.  No a znáte to, jak se vám to zavrtá do hlavy a už začínáte spřádat plány. Nicméně mojí největší obavou bylo najít dostatek času na trénink, což je pro tak náročný závod rozhodující. A tak vznikl plán, jet do Francie vyzkoušet tamní hory, a aby to nebyl cíl moc malý, přihlásil jsem se rovnou na Double Trophee, což je půlka velké La Grande Odyssee. K tomu jsem si naplánoval ještě Šediváčkův long, který začínal 4 dny po dojezdu z Francie a závěrem Ledovku, kterou jsem bral spíš jako závod s kamarády a zábavu.

Podzimní tréninková část byla pro mne moc náročná. Nakombinovat dohromady trénink s chozením do práce (dojížděl jsem skoro denně 80km) a ještě být dobrý táta a manžel, to prostě úplně na 100% nejde. V prosinci jsem navíc začal jezdit trénovat do Krkonoš, což znamenalo další cestování a tím ještě krácení spánku. Několikrát jsem pak na zpáteční cestě domů musel stavět, protože jsem za volantem usínal. Nicméně jsem se prokousal až na start závodu a mohl zúročit vše, co jsem do toho dal. Nutno říct, že abych byl tak dobrý jako Jirka Vondrák nebo Radek Havrda či jiní soupeři ze zahraničí, tak to by den musel mít pro mne aspoň 48 hodin a věc jako spánek by asi nesměla existovat.

Závod jako takový jsem denně popisoval na svém blogu www.dogtrail.cz, kde jsem vše ponechal tak jak jsem to tenkrát na mobilu ťukal, a tak je to i s překlepy, které vyžadují i trochu fantazie, aby čtenář pochopil, co jsem měl asi na mysli. Popisovat tedy závod v tomto textu nebudu, ale pouze shrnu, že to byla obrovská zkušenost a pro mne i motivace jet kompletní závod v roce následujícím.

Po návratu z Francie jsem jen přeházel věci, nechal chvíli odpočinout psy a hned jsem uháněl na Šediváčkův long 2013. Myslel jsem si, že psi budou odpočatí dostatečně a že to bude brnkačka. Bohužel to tak nebylo a tak jsem opět dojel na druhém místě a nedokázal opět porazit Víťu Kolátora, který je opravdu zapálený bojovník.

1622601_10202977426667008_836394866_n

Byl jsem z obou závodů tak unaven, že jsem už nedokázal znovu nastartovat další tréning na Ledovku a tak bylo naše účinkování spíše jen projížďkou po Krkonoších. Nicméně mně to přineslo jednu skvělou zkušenost a to byla souhra s týmovým parťákem Lukášem Čechurou. Ledovka s ním byla paráda. Viděli jsme se spolu poprvé až v hospodě po nočním prologu. Myslím, že jsme vytvořili skvělý tým.

Plán na sezónu 2013/14 byl jasný. La Grandee Odyssee 2014 a hned jubilejní 10-tý ročník. Co čert nechtěl, tak jsem dostal v srpnu padáka a po dlouhé době jsem musel přemýšlet jak dál. Mushing se nedá dělat bez pořádné porce financí, pokud se chystáte na velký závod. Myslel jsem, že to zabalím a vzdám to, ale věděl jsem, že by mě to moc mrzelo a tak jsem do toho vrazil vše, co jsem měl i s tím, že to dojedu a skončím.

Podzim byl opět náročný. Do tréninku jsem zakomponoval navíc osobní přípravu, což mi dost chybělo v předchozím ročníku. A tak v den psího volna, jsem zase já běhal a snažil se shodit přebytečná kila. Bohužel sníh tentokrát nepřišel a tak jsme se dál protloukali bahnem až do samotného startu závodu.

Závod sám o sobě byl fantastický a užíval jsem si ho každým dnem. Opět jsem pilně psal denní korespondenci na www.dogtrail.cz a posílal čerstvé zprávy ze závodu. I to byla jedna fáze závodu, které jsem se věnoval, i když mě to vždy stálo 1-2 hodiny spánku denně.

Co mi závod přinesl:

– dokončil jsem závod, i když už to vypadalo, že to dál nepůjde. Prostě to člověk nesmí vzdát.

– poznal jsem spousty lidí a vyslechl jejich životní zkušenosti.

– změnilo mi to myšlení při náhledu, co by měl člověk v životě dělat a co je opravdu důležité.

A jak s mushingem dál? Uvidíme…

Aleš Pícl / duben 2014

Zdroj: www.bering.estranky.cz/

You may also like...