Humorná příhoda o tom, co to znamená, absolvovat poprvé orienťák

Začínám trochu nesportovně, sedám do auta a nastavuji GPS na restauraci, kde je registrace i start. Během parkování si už všímám běžců s mapou v ruce. Někteří jdou a rovnají mapu k severu, jiní jen kouknou a nasadí ďábelské tempo. Zahrádka restaurace je už obsypána haldou batohů, kolem kterých se ze slušně oblečených lidí stávají běžci. Před nimi se táhne fronta, na jejímž konci sedí dva kluci s počítačem. Jeden registruje, druhý rozdává mapy, startovné platí každý sám do hromadné kasy.

Zabírám místo na konci fronty a sleduji ostatní, jak se připravují. Dostává mě atmosféra, z okolí je cítit nadšení, ale i ohromný klid. Testují se čelovky, oblepují se záznamové papíry kontrol proti roztržení a během toho všeho se postupně po minutě dvou startuje. Fronta se pomalu posunuje, a tak i já testuju čelovku, připravuju papír na záznam kontrol a se stovkou v ruce se blížím ke startu.

„Tři minuty technická pauza,“ ozve se od registrace a jeden z organizátorů odbíhá na záchod a naplnit půllitr. Je zpět a já stojím u registrace a ptám se na startovné. „Třicet,“ ozve se a v haldě bankovek a kováků měním svoji stovku za 70 korun v kovu a představuji si ten krásný cinkavý zvuk, který mě bude celý orienťák doprovázet. Dostávám do ruky mapu a očíslovaný papír na ražení kontrol. Stojím jak opařený tou pohodou, plynulostí, lidmi kolem, až mě vytrhne: „Tak běž!“. Startuji.Panske svetry na Zoot.cz

Popisem zážitků, chyb, cest z kontroly na kontrolu, pádů, objemu vyteklé krve a tak dále nebudu obtěžovat, chce to zažít. Pokusím se však shrnout pár poznatků:

  • Na startu jsem se divil, proč má na sobě spousta lidí roztrhané oblečení. Už chápu, po pár kilometrech jsem ho měl taky.
  • Je hezké běhat rychle, to mi jde. Škoda jen, že blbým směrem.
  • Jmenuje se to „orientační“ běh – pokud ale volím zkratky, je z toho orientační prolézání křovisek.
  • Na skály se lépe leze, než se slézají.
  • Pokud je kontrola na skále nebo na prudkém srázu, seshora opravdu není vidět a zespodu září na míle daleko.
  • Významný strom v popisku je významný třeba tím, že je obvod jeho kmene o 10 centimetrů větší než u ostatních stromů v lese.
  • Je dobré poznamenat si úpravy popisů a polohy kontrol od organizátorů na razicí papír. Bohužel se na něj během běhu vůbec nekoukám.
  • Buzola je dobrá věc, jen mít tak víc času si s ní během trasy pomáhat.
  • Buzola se od kompasu vyznačuje otočným kolečkem na stanovení azimutu. To, že je kolečko otočné, evidentně vědělo i křovisko, kterým jsem probíhal, a trochu ho pootočilo.
  • Pánská trika na Zoot.czPrůměrná rychlost mého orientačního běhu se rovná svižnější procházce.
  • Volné ruce jsou dobré ruce (na padání, prolejzání, šplhání), kdežto plná pusa (držící ve skusu mapu) je blbá na dýchání.
  • U prvních kontrol jsem si říkal „díky za světlo“, že jsem je vůbec našel. U dalších „díky za tmu“. Byly opatřeny chemickým světlem a hledaly se o poznání lépe.
  • Hodí se mít dobré trailové boty s drsnou podrážkou – škoda, že si toho nevšiml ten svah a já se řítil i s haldou hlíny v lehce kontrolovaném pádu dolů.
  • Snažím se vymazat z hlavy myšlenku na samootočnou podsvícenou mapu s blikající modrou tečkou ukazující moji polohu.
  • Pokud čtu mapu za běhu, ve tmě s čelovkou a vloženou do krásně lesklé fólie, přehlížím detaily, jako je třeba zakreslený plot.
  • Nedá se v poklidu přemýšlet, nad čím si zamanu, pořád se hledám a řeším, kudy dál.
  • Žízeň, hlad a problémy s vybavením – co to je? Na to fakt nestíhám myslet!
  • Říkám si, jaká je pohoda běžet drsnej trail, tam je alespoň cesta.
  • Nic nepálí tak jako sprcha po orienťáku.

Pokud to nebylo z „hloubky“ poznatků patrné, šlo o můj první, ale rozhodně ne poslední orientační běh.

Autor: Vítek Sháněl

Zdroj: rungo.czRSS channel

You may also like...