ŘÍČANSKÁ VÝZVA 2015

Důležité je bojovat!

LETOS PO DRUHÉ

Říčanskou výzvu jsem loni prošvihl – kolidovala s JIZERSKOU 50 RUN. Obě to byly panny, které čekal první křest ohněm. Jizerka se povedla moc a Říčanská výzva taky, ale já tam nebyl. To bylo potřeba napravit. Pokud ještě není tak úplně jasno, co je to RÍČANSKÁ VÝZVA, tak napovím, teď už ji mám v nohách… A v srdci!

Trailový závod přes Říčanský les měří 24 kiláků. No, buďme přesní: 23.700 metrů. Seděl jsem v létě nad termínovkou a vybíral laufy. Letošní Výzva se běžela 19. září, takže jsem měl volno a vyrazil. Kousek za Prahu, do krásného prostředí Říčanského lesa. Start na koupališti Marvánek, cíl taky a mezitím koupaliště Jureček, Olivovna, Klokočná… Moment! Vím, co si myslíte: Jedno koupaliště, druhé koupaliště…prostě veget, co?! Jo, koupali jsme se, ale ve vlastním potu. A ještě jeden důvod jsem měl: Přečetl jsem si článek organizátora Zdeňka Sabely, který se jmenoval: Říčanská výzva na 24 km? To je moc dlouhý, to nezvládnu! A v něm mimo jiné stálo – cituji: „Budete to chtít vzdát a jít domů co nejkratší cestou. Ale proč?! Vzdát to umí každý, to je snadné. Buďte silní, buďte BOJOVNÍCI, vytrvejte na trase a doplazte se do cíle! Důležité je bojovat!“

DŘINA I POHODA

Čeho víc? Určitě té pohody! Ono už v tom zmiňovaném článku stálo v popisu trati u zmínky o doběhu: „A jste v cíli, můžete si vychutnat pivo, limo, jídlo – s ostatními bojovníky.“ Jo, bojovali jsme, ale byla i sranda na startu i v cíli, klapající organizace, občerstvovačka s fajn organizátory na 11. a 19. kilometru, některá drsná stoupání, seběhy jako v Leadville (no, to trochu kecám, ale byly super!). Měkoučké lesní cesty, trocha asfaltu, nějaké ty šutry a bludné kořeny… Ale znáte to, kdo překročí bludný kořen, bude se vracet. Já jich asi překročil moc a těším se už teď.

TAK PROČ JSEM SE ŠETŘIL?!!!

A ještě k té pohodě…: Dobíháte, ti rychlejší sedí už u piva, ale potlesk jako na Olympiádě. Od soupeřů i diváků. Fandí se od prvního do posledního. Kdo doběhne, je vítěz! Pro mě osobně byl vítězem jeden pán v nejlepším věku (tj. mém :-( IWIPY), který si i po těch kiláčkách zachoval nádhernej smysl pro srandu. Proběhl cílem a ukazoval rukou vpřed. „Tak ještě jedno kolečko?“ ptal se. Když mu Zdeněk předal medaili a ujistil ho, že ne, že už může jít na to pivko, řekl: „Tak proč jsem se šetřil?!“ Dobrý, ne?! Mladší nás sice někdy předbíhají, ale sranda bejt musí!

KLAPLO TO!

A poklepání na rameno organizátorům! To krásné počasí asi neovlivnili, i když ruku do ohně bych za to nedal. Klapla registrace, potěšil báglík s názvem závodu, na občerstvovačkách ionťáky, voda, tatranky, banány…a pivo! Na to jsem si sice netroufl, ale bylo tam! A v cíli Plznička jako křen a nádherné „sousedské“ posezení. Vlastně ne, pivo tam v pohodě nepili sousedé, ale Bojovníci! A to je fakt! Snadná Výzva to není, krásná jo! Držím palce ať se tak daří i dál. Bylo to moc fajn.

Jirka Ransdorf

Zdroj: Horydoly.cz RSS channel

You may also like...