Vajoletky u Křižan: parádní pískovcové lezení

CLIMBING GUIDE Skalní kulisa Vajoletky (též Krkavčí skály) se vypíná nad malebnou obcí Křižany na jižním úbočí Ještědského hřbetu. Patří do stejného geologického zlomu, jako ostatní tvrdé prokřeměnělé pískovce od Suchých skal, přes Pantheon, Bezděčínské skály, Hodkovické Kvočny a dál k Havranu a do německého Oybina.

Vajoletky u Křižan: parádní pískovcové lezení

Doporučené vybavení

50 m lano, lezečky, přilba, sedací a hrudní úvaz, smyčky a uzly, případně UFO, 7 expresek, 2 šroubovací karabiny, jistítko, lékárnička, mobil, průvodce. Na pískovci se leze bez magnézia!


Top Smyčky

Vajoletky nemají lákadla pro špičkové lezce v podobě supertěžkých prásků, ale rekreační horolezci si tady zalezou úplně všichni. Nabízejí dvojkové a trojkové spáry a komíny, trojkové a čtyřkové kouty, pětkové až semičkové stěny a hrany.

Vajoletky u Křižan: parádní pískovcové lezení

Vše v pevné skále, většinou dobře zajistitelné smyčkami, dětskými hlavami nebo pomocí UFO. Výška skal je z náhodní strany patnáct metrů a z údolí strany až pětadvacet metrů.

Z Velké a Malé věže se slaňuje od slaňovacích kruhů do náhorní stěny. Z Mezistěny a Vyhlídky se buď sejde pod náhorní stěnu, nebo slaní do údolí stěny.

Kudy kam?

Vajoletky jsou dobře vidět na zalesněném návrší (472 m) nad obcí Křižany. Dostaneme se k nim po zelené turistické značce.

Vlakem nebo na kole přijedeme na železniční nádraží Křižany a dva kilometry po zelené zdoláme s nevelkým stoupáním.

Autem nebo autobusem dojedeme na zastávku Křižany, u Krkavčích skal, zde je malé neplacené parkoviště pro několik aut. Po zelené strmě vystoupáme kilometr ke skalám.

 

Vajoletky u Křižan.

Jídlo, pití a spaní

U skal stojí bytelný přístřešek s lavicemi, stolem a místem na zemi ke spaní ve spacáku. U přístřešku je ohniště a v lese dostatek dřeva. Nejbližší prameny pitné vody jsou na okraji Křižan pod skalami a u nádraží Křižany nedaleko podjezdu. V Křižanech je hospoda Semerink otevřená ve všední dny od čtyř hodin odpoledne a o víkendech otevírá již v poledne. Smíšené zboží prodává po celý den od pondělí do soboty a v neděli pouze dopoledne.

Historická poznámka Michaela Beránka

Proč byly tyto dvě pískovcové věže nazvány Vajoletky, mi bylo vždy záhadou. Ony se totiž těm pravým Vajoletkám vůbec nepodobají. Pravé Vajoletky v Dolomitech mají šest věží a dvě věže Vajoletek u Křižan se k nim dají těžko přirovnat.

Původně se oba skalní útvary u Křižan nazývaly Východní a Západní věž. Toto pojmenovaní se časem změnilo na Velkou a Malou věž, kdo ví proč), a po čase bylo rozmnoženo o jména dalších dvou skalních útvarů Vyhlídka a Mezivěž.


Vajoletky u Křižan byly slezeny poprve v roce 1893 dvěma Sasíky, byl to Hans-Joachim Scholze a F.Siegmund. Další Němci v čele s Rudolfem Kauschkou z Bílého Potoka u Hejnic oblézali Vajoletky a dělali cesty v letech 1904 – 1907.

Teprve v roce 1953 Olda Kopal vylezl první českou cestu. V letech 1957 až 1959 se Joska Čihula dal do dělání cest, které nejsou pro bojácné. Byly totiž bez jakýchkoliv kruhů, skob nebo podobného pevného jištění. V roce, kdy jsme popolézali v této oblasti s mým parťákem Pepou Slowiakem, nebyla na Západní věži vrcholová knížka, což pro nás nebyl velký problém, ale chyběl tam i slaňák a to bylo překvápko. A teď babo raď.! Nějak jsme se za pořádného klení s třesoucíma nohama dostali dolů.

Dnes je zde několik VII, VIIb a VIIc. Pro zdatnější se najdou cesty obtížnosti VIII, VIIIb a VIIIc. Ti ještě zdatnější si mohou zkusit jednu z dvou cest přesahující obtížnost IX.

Velká věž

CESTA PRO TÁDU, VI. M.Frýdl, T.Frýdl, 10.9.2005. Nástup v pravé části údolní stěny přes hodinky a hrot k 1. kruhu. Odtud přímo přes bříško (BH) a plotýnku ke 2. k. Dále přímo pilířem na vrchol pravé věže k vrcholové knížce.

PRO TÁDU – VAR. PŘÍMÉ TRAVERZY, V. M.Frýdl, T.Frýdl, 10.9.2005. Nástup cestou Cesta pro Tádu k 1. kruhu. Odtud vpravo vhloubením až na hranu k velkým hodinám (štand). Dále traverzem zpět do cesty a přes 2. kruh na vrchol.

CESTA STAROBNÍHO DŮCHODCE, IV. I.Jebavý, 10.8.2000. Od nástupu Hladké cesty vlevo za roh a hranou pilíře na vrchol.

HLADKÁ CESTA, VI. Josef Čihula, 31.10.1959 Z náhorní strany po levém rameni pod východní stěnu. Nejprve středem, pak vpravo po hraně.

JANKOVITÁ – VAR. HODINKOVÁ, V. M.Frýdl, 1988. Nástup z průchodu (vlevo od c. Jankovitá) stěnkou a koutem na balkon. Dále původní cestou přes 2. kruh na vrchol.

JANKOVITÁ CESTA, VI. Josef Čihula, Miroslav Machovič, 22.4.1957. Z údolí žlutým lámavým koutem podél spáry ke kruhu a vpravo na plošinku. Vrcholovou stěnou přes 2. kruh na vrchol.

MARŤASOVA CESTA, VI. Soňa Stanislavová, J.Voldřich, 4.10.2009. Z náhorní strany středem pilíře pravé věže, stěnou a žlábkem na vrchol.

NOVÁ ÚDOLNÍ STĚNA, VI. Němečtí lezci, 1940. Vlevo od Staré údolní cesty, středem hladké červené stěnky do členitého vhloubení, tím pod převis. Zprava nad převis (kruh) a plotnou přes skobu (BH) na vrchol.

PRAVÝ KOUT, III. Rudolf Kauschka, 1904. Středním komínem k římse, po římse doprava do vhloubení a tím na vrchol.

PRVNÍ KOMÍN, II. Hans-Joachim Scholze, F. Siegmund, 5.7.1893 Trhlinou v SZ stěně do levého komína a na vrchol.

STARÁ ÚDOLNÍ CESTA, IV. Rudolf Kauschka, August Steinjan, K.Portsch, R. Haesler, E.König, 6.6.1906. Koutovou spárou zleva na předskalí údolní stěny. Traverz vpravo do spáry, výše traverz plotnou vlevo k údolnímu komínu a jím na vrchol.

STARÁ ÚDOLNÍ – LEVÁ VAR., IV. J.Jeníček, Bokschneiderová, 1984. Nástup starou údolní cestou na balkon, vlevo vzhůru přes díru a vpravo pod údolní komín.

STARÁ ÚDOLNÍ – VAR., IV. Provýstupci neznámí. Koutovou spárou zprava na předskalí a dále jako u originální cesty.

STŘEDNÍ KOMÍN, II. R. Kašpar, 1.10.1893 SZ komínem na vrchol.

Malá věž

BLESKOVA HRANA, VII. J. Macháček, Jiří Jíra, 1988. Po levé hraně komína přímo ke kruhu. Dále přímo přes mírný převísek na balkón a vzdušnou spárou v rohovém koutu nad balvanem na vrchol.

COSA NOSTRA, VIII. Miroslav Vyvadil, Michal Lopota. Vlevo od Žluté spáry stěnou po drobných římsičkách k 1.kruhu. Přímo pod převis, a přes něj k 2. kruhu (vedle sebe 2. a 3. kruh) a vpravo stěnkou na vrchol.

DĚDITSTVÍ, IXc. Jan Kareš, Eliška Karešová, Dalibor Muráň, S. Dostál, 10.2008. Mezi cestami Pandžábská hrana a Žlutá spára přímo přes dva kruhy, mírně zprava ke třetímu kruhu, od něj ke kruhu Žluté spáry a tou na vrchol.

DLOUHÉ PRSTY, VIIIb. Spárou v plotně ke kruhu a mírně vlevo ke kruhu Pilířové cesty.

EXTEMPÓRE, IXa. P. Lukášek, Robert Výtiska, 1993. Stěnkou k 1. kruhu cesty Cosa Nostra doprava k 2. kruhu a stěnou na vrchol.

JIŽNÍ KOUT, IV. Němečtí lezci, 1940. V levé části údolní stěny koutovým vhloubením přes kruh na J balkón (hodiny) a spárou nad nimi na vrchol.

KRÁTKÁ SPÁRA, IV. Němečtí lezci, 14.10.2000. Koutovou spárou přes břicho, na stupeň a na vrchol.

KRÁTKÁ STĚNKA, II. Vpravo od cesty Normální cesty stěnkou a spárkou na plošinu. Poté doleva na vrchol.

LAHŮDKOVÝ KOUT, IV. Josef Čihula, Miroslav Machovič, 31.10.1959. Vpravo od S rohu koutovým vhloubením (smyce) a převislou stěnou mírně doprava na vrcholovou plošinu.

NORMÁLNÍ CESTA, II. Ve střední části vhloubením přímo pod slaněním ke slaňáku. Přechod vlevo na vrchol.

OLDOVA SPÁRA, VI. Oldřich Kopal, 1953. Z náhorní strany S rohem, šikmo vlevo spárkou za roh do V stěny ke kruhu a převislou V stěnkou šikmo vpravo na vrchol.

OLDOVA SPÁRA – VAR., VI. Od kruhu vlevo převislou spárou.

ORIGINÁL PILÍŘOVÁ, VII. Jiří Jíra, 1974. Spárou v plotně ke kruhu a travers vlevo na hranu. Dále jako Pilířová cesta.

PANDŽÁBSKÁ HRANA, VIIIc. P. Lukášek, O. Vykouk, 1993. Levou východní hranou přes 3 kruhy na balkón a koutovou spárou na vrchol.

PILÍŘOVÁ CESTA, VI. Zdeněk Hluštík, Jiří Jíra, 13.7.1974. Vpravo od cesty 4. lámavou hranou kouta k hrotu (smyčka). Traverz vpravo ke kruhu. Převislou stěnkou na plotnu a přímo vzhůru (nebo vpravo komínem) na J balkón a cestou 3.

ŠÁŠOVA CESTA, VII. Jiří Jíra. Nástup stěnkou vlevo od Jižního kouta mírně vlevo ke kruhu, přes něj a libovolně na vrchol.

SCHMIDTŮV KOMÍN, III. Rudolf Kauschka, August Steinjan, 7.4.1907. Hlubokým komínem středem údolní stěny přes kruh a převis vpravo na J balkón a spárou na vrchol.

TRAVERZOVÁ CESTA, III. Z náhorní strany při pravém SZ rohu (smyce) šikmo vpravo přes Z stěnku (hodiny) na J balkón (pozor, vyviklaný velký náhorní kámen) a koutovou spárou po pravé straně na vrchol.

VÝCHODNÍ STĚNA, VII. Jiří Jíra, Zdeněk Hluštík, Milan Hložek, 31.7.1974. Podél trhliny vlevo do kouta k 1. kruhu. Vzhůru na polici a levou spárou vpravo na vrchol.

ŹLUTÁ SPÁRA, VIIc. Josef Čihula, 2.4.1961 Puklinou v pravé části údolní stěny ke kruhu, spárou na V balkón a vlevo koutovou spárou na vrchol.

Mezistěna

BANJIJUMPING, V. V. Brožka, Háša, 13.6.1996. Koutem mezi masivem a Malou věží.

MÁJOVÁ CESTA, VI. P.Boček, 1.5.1989. Středem stěnky přes 2 kruhy na vrchol předskalí.

RACHOT LEBEK, VIII. M. Suk, T. Hutník, 10.8.2000. Vlevo od Májové hladkou stěnkou k 1. kruhu, sokolíkem, stěnkou (BH) a tupou hranou přes 2. kruh na předskalí.

RENÁLNÍ KOLIKA, V. M.Fýdl, J.Komrzý, 2012. Z průchodu spárou na vrchol Mezistěny.

Vyhlídka

BREDYHO CESTA, VIIb. T.Bretschneider. Po hraně ke hrotu (smyčka), travers doleva ke kruhu a vzhůru na vyhlídkovou plošinu.

RADEGAST, VII. L.Skobla, P. Čadková, 20.5.1995. Přes stupně, spárkou ke kruhu a převisem na vrchol.
Zobrazit místo Mountains – hory na větší mapě

Autor: Kuba Turek

Zdroj: Horydoly.cz – RSS channel 

– článek byl přijat prostřednictvím webové čtečky RSS kanálu – s laskavým svolením redakce Horydoly.cz.

Obsah článku není nikterak modifikován.

You may also like...